austr

Účast ve druhém kole senátních voleb, kterých se účastní jen každý šestý volič, ohrožuje samou legitimaci voleb. Řešením by bylo, aby volič chodil k senátním volbám jen v jednom termínu, kdy ve spojení s jiným typem voleb (komunální nebo krajské) lze očekávat účast stejnou jako dosud v prvním kole senátních voleb tzn. 40 až 50 %.

Návrh na jednokolové volby, kdy vítěz bere vše, je dlouhodobě známý. Jde o tzv. britský model, kdy např. při 9 kandidátech může být vítězem kandidát s pouhými 12 %. Já osobně jsem však pro australský systém. Ten je taktéž jednotermínový, ale není jednokolový (ač se tak také nazývá), ale naopak n-kolový, např. při 9 kandidátech devítikolový.  Při tomto systému by volič dal kandidátům své preference (označil 1., 2., 3. atd., při zvolené podvariantě minimálně tři, ale mohl by všechny až při např. 9 kandidátech i 9.). Tím by voličova úloha skončila a o zbytek by se postaralo strojní zpracování v centru, kam by volební komise výsledky přeposlaly.

V prvním kole by se spočítaly jedničky u všech kandidátů. Ten kandidát, který by jich měl nejméně, by vypadnul. Pokud by žádný kandidát neměl alespoň 50 % jedniček, následovalo by kolo druhé. Na lístkách vypadnuvšího kandidáta by na místo jedničky postoupily původní dvojky. A opět by se spočítaly jedničky a ten s nejméně by opět vypadnul. Pokud by opět neměl žádný kandidát 50 % jedniček, následovalo by kolo třetí. Opět by na lístkách vypadnuvšího kandidáta postoupily dvojky na jedničky atd. a lístky by se přepočítaly a opět by vypadnul ten s nejméně jedničkami. A tak by to pokračovalo, dokud by některý z kandidátů neměl 50 % či nezbyl jako jediný kandidát. Bohužel tento tzv. australský systém, který doporučovali všichni odborníci na ústavní právo, s kterými jsem to měl možnost konzultovat,  Senátem ve druhém čtení neprošel.

Mé vystoupení si je možné poslechnout zde.

Australský systém voleb do Senátu neprošel – bohužel
Tagy: