foto2Dosavadní dvoukolový systém voleb do Senátu je podle mého názoru dlouhodobě neudržitelný, protože účast voličů v jednom z kol (které není spojeno s jinou volbou) je skutečně tristní.

Nabízí se jednokolový systém, kdyby šel volič k volbám jenom jednou. Jenže i on by měl dle mého názoru velikou nevýhodu, která by spočívala v tom, že by mohl vyhrát kandidát s počtem hlasů hluboko pod 50 % (ve vyrovnaných obvodech třeba i jen s 20%).

Z hlediska výběru nejpřijatelnějšího kandidáta by podle mého názoru byl systém, když by v každém kole odpadl pouze nejslabší kandidát a v dalším kole bylo o jednoho kandidáta méně. To by se opakovalo tak dlouho, dokud by ten nejsilnější nezískal nad 50 % hlasů.  Jenže je naprosto nemyslitelné, hnát takto opakovaně voliče k volebním urnám. U devítičlenného pole kandidátů by se mohlo jednat až o devět kol.

„Australský systém“ tuto neřešitelnost řeší. Volič by šel k volbám jen jednou jedinkrát, přitom by však po uzavření volebních místností proběhlo n kol hlasování (u devíti kandidátů maximálně devět).  Každý volič by totiž mohl (a nemusel) dát kandidátům pořadí od prvního do posledního místa. V prvním kole by vypadl kandidát, který by u svého jména měl nejméně jedniček a dosavadní dvojky na „jeho“ lístcích by se posunuly na první místo. Nastalo by druhé kolo, kde by se vše přepočítalo, a opět by vypadl kandidát s nejméně jedničkami a na jeho místo se posunuly dosavadní dvojky. To by se dělo tak dlouho, až by zůstal vítěz s více než 50% jedniček  na označených volebních lístcích. Výpočty by ovšem nedělali členové volebních komisí, ale výpočetní technika statistického úřadu, kam by se výsledky odeslaly.

V tomto duchu jsem podpořil senátní návrh zákona, aby postoupil do druhého čtení, což se nakonec podařilo. Mé vystoupení je zde.

 

Jsem pro „Australský systém“ voleb do Senátu