foto2Dosavadní dvoukolový systém voleb do Senátu je podle mého názoru dlouhodobě neudržitelný, protože účast voličů v jednom z kol (které není spojeno s jinou volbou) je skutečně tristní.

Nabízí se jednokolový systém, kdyby šel volič k volbám jenom jednou. Jenže i on by měl dle mého názoru velikou nevýhodu, která by spočívala v tom, že by mohl vyhrát kandidát s počtem hlasů hluboko pod 50 % (ve vyrovnaných obvodech třeba i jen s 20%).

Z hlediska výběru nejpřijatelnějšího kandidáta by podle mého názoru byl systém, když by v každém kole odpadl pouze nejslabší kandidát a v dalším kole bylo o jednoho kandidáta méně. To by se opakovalo tak dlouho, dokud by ten nejsilnější nezískal nad 50 % hlasů.  Jenže je naprosto nemyslitelné, hnát takto opakovaně voliče k volebním urnám. U devítičlenného pole kandidátů by se mohlo jednat až o devět kol.

„Australský systém“ tuto neřešitelnost řeší. Volič by šel k volbám jen jednou jedinkrát, přitom by však po uzavření volebních místností proběhlo n kol hlasování (u devíti kandidátů maximálně devět).  Každý volič by totiž mohl (a nemusel) dát kandidátům pořadí od prvního do posledního místa. V prvním kole by vypadl kandidát, který by u svého jména měl nejméně jedniček a dosavadní dvojky na „jeho“ lístcích by se posunuly na první místo. Nastalo by druhé kolo, kde by se vše přepočítalo, a opět by vypadl kandidát s nejméně jedničkami a na jeho místo se posunuly dosavadní dvojky. To by se dělo tak dlouho, až by zůstal vítěz s více než 50% jedniček  na označených volebních lístcích. Výpočty by ovšem nedělali členové volebních komisí, ale výpočetní technika statistického úřadu, kam by se výsledky odeslaly.

V tomto duchu jsem podpořil senátní návrh zákona, aby postoupil do druhého čtení, což se nakonec podařilo. Mé vystoupení je zde.

 

Jsem pro „Australský systém“ voleb do Senátu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *