foto_zbrane_2Novela ústavního zákona o zbraních – senátní tisk 165 – nebyla schválena – bohužel. Mé vystoupení k dané věci je ve videozáznamu zde. Hlasování Senátu je zde a hlasování Poslanecké sněmovny (ještě té minulé), která zákon drtivou většinou schválila  v červenci je zde

Stenopisecký záznam:

Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené kolegyně a kolegové. Čím déle rekapituluji celou událost s tímto návrhem ústavního zákona, tak čím dál tím jistěji dospívám k přesvědčení, že jsem se stal součástí nějaké divné hry. A možná nejenom já, možná je nás víc, možná všichni. Vezměte si: V únoru, deset měsíců před volbami, byl skupinou 35 poslanců předložen návrh novely ústavního zákona, 35 poslanců. V červenci byl schválen 83 procenty přítomných poslanců.

Prakticky všichni, kromě dvou zdržených přítomných z ČSSD, kromě pana Zlatušky, který byl proti, všichni z ANO, dokonce už tady byla rekapitulovaná TOPka, jak byla pro, KSČM bylo pro, nebo TOPka nesmím zapomenout 9:1, pak tam byla nějaká zdržení se. Jediní, kdo převažovali, ti, co byli proti, bylo KDU-ČSL, ale i tam třeba pan Benešík a ještě někteří další byli pro. A pak 24. července ten návrh ústavního zákona přišel sem do Senátu a my jsme se s tím nechtěli, nebo nemohli zabývat. Proč? Dnes padl i argument, co byl používán, že chybí prováděcí zákon. Ten ale chybí dodneška. A kromě ústavního právníka pana Wintera si na něj nikdo ani nevzpomněl. A probíráme to. Proč jsme to nemohli probírat před volbami? Jaké bylo nařízení apod.? Pomalu dospívám k názoru, jestli to nebylo náhodou od celé tehdejší PS grandiózní podvod zachovat se, jak o něco bojujeme a pak domluvit atd., aby se to v Senátu nemohlo probírat do voleb. A co dělá sněmovna po volbách? Přátelé, neuvěřitelné… Sám zpravodaj ústavně-právního výboru byl v šoku, když na ústavně-právním výboru měl říct oponenturu k návrhu předkladatelů, ale on tam nikdo nebyl. Nikdo nepřišel vůbec za předkladatele. A dnes? Ona je totiž situace taková: Kromě té věci, že se nic nezměnilo se zákonem prováděcím, tak my jako Senát jsme sami s radostí schválili tzv. člunek mezi komorami, že příště už by to nebylo možné, aby předcházel takto zákon, když už se změní sněmovna, aby se s tím dál pracovalo. My jsme byli rádi, že jsme dosáhli toho, že bychom s tím museli pracovat ještě v tom období. A kromě toho, že jsme byli rádi takhle, tak logicky se změnila sněmovna. Z těch 35 poslanců jich tam zůstalo 6, pokud jsem se dobře napočítal. Ministr vnitra Chovanec, který je dnes také ještě stále ministrem, ale ví, že už dlouho nebude, ztratil o to zájem, ten to předkládal všude možně a velmi aktivně pan poslanec Ondráček, pak jsem tam ještě napočítal pana Foldynu, Birkeho z ČSSD a z ANO pana Kolovratníka. Možná jsem na někoho zapomněl, ale tak maximálně jednoho…To znamená šest poslanců. A Poslanecká sněmovna sem pošle pana poslance, o kterém se v posledních dnech hodně píše v souvislosti s tím, jak byl rok 1989 apod. Je to normální, když sněmovna chce, aby její zákon prošel? Kde je pan ministr Chovanec?! A jestli ho tedy uchvátil mor nebo kýho výra, tak kde je paní Černochová?! Nebo pan Foldyna, nebo pan Birke? Oni sem jako na porážku pošlou pana Ondráčka, přitom se ví, že v Senátu je jediný senátor za KSČM. A to přece není normální, jak se to sleduje. To prostě není normální! Takže to je to, jak mám pocit, že jsme byli zneužíváni apod. a dnes mě opravdu mrzí, že jsme to neprojednali před volbami, že se to pořád odkládalo, že není zákon prováděcí, který není pořád atd., že ano.

A nyní k samotné věci. Mrzí mě, že jsem to neškrtal u všech, ale u pana Čunka jsem to slyšel asi třicetkrát, u místopředsedy pana Šestáka asi dvacetkrát, dokonce u ústavního práva pana Wintera jsem to slyšel několikrát a teď naposled jsem si poslechl – dokonce i pana Dienstbiera jsem slyšel v závěru dvakrát minimálně, a sice, že by měla měnit Ústava. Jak jste na to přišli? Žádná Ústava se měnit nemá! Opakuji ještě jednou: Žádná Ústava se měnit nemá! Je tu návrh novely ústavního zákona. Je sice samozřejmě ústavní zákon součástí ústavního pořádku, ale není to Ústava. Je to ústavní zákon. A mimochodem: Například tento ústavní zákon už jednou měněn byl. A našel jsem další ústavní zákon o krajích, o vzniku krajů, ten byl třeba změněn dvakrát. Takže kdyby se změnil tento ústavní zákon, tak na jedné straně by se do Ústavy nesáhlo ani čárkou, ta by zůstala tak, jak je. Na druhé straně, podle mého názoru, by to byl neobyčejně silný signál do celé EU. Pokud se nepletu, žádná ze zemí EU ve svém ústavním pořádku takovýto ústavní zákon nemá. Ano, hrozí to, že, jak říkal, tam byla zásuvka, že pořád se nemůže dělat nic se směrnicí. No, možná, že teoreticky ne. Ale víte, směrnice je směrnice. Směrnice mění nařízení, ta se musí implementovat. A už možná, když budeme mít něco v ústavním pořádku, to schválíme, tak ta implementace bude trošku jiná. Trošku skutečně na hraně v náš prospěch, myslím. A nebo se bude dál moci oponovat dále. Takže já, když jsem se rozhodoval, a ještě řeknu, jak jsem se rozhodl, to prodloužení bylo, že máme přes 100 000 petentů. Myslím si, že je velmi nefér s nimi zacházet tak, jak to na začátku říkal pan senátor Láska, že oni schválili to ti petenti, že chtějí, aby se nic nepřijímalo teď dál, že nám něco napsali. Proč vznikla ta petice? Oni bojují za to, aby se to změnilo. No, tak hold nevědí, jak je to s ústavním zákonem apod., když tady také každý říká Ústava a byl to ústavní zákon. Oni chtějí dosáhnout, aby to nějak bylo. Takže, když to ukončím, budu jednoznačně hlasovat pro ústavní zákon, i když jsem pesimista, že by to prošlo, ale celá ta anabáze, tedy za tu se stydím, proč jak to šlo od února ze sněmovny, tak obávám se, že v honbě za volebními hlasy se jednalo od počátku za jeden grandiózní podvod. Děkuji.

Novela ústavního zákona o zbraních neprošla – bohužel