(18.12.2015 Chrastava) Nic jiného než mezinárodní smlouva schválená ústavním zákonem nemůže rozhodnout o tom, že Česká republika změní hranice odevzdáním 368 ha ve prospěch Polska. Tak pravilo Ministerstvo vnitra na jednání v Chrastavě ve čtvrtek dne 17. prosince 2015.

Implicitně tak bylo dáno zapravdu naší dosavadní právní argumentaci, že dosud rozhodující je ústavní zákon z roku 1958, kterým byla schválena mezinárodní smlouva, v které bylo stanoveno, že se jedná o konečné vytyčení hranic. Další mezinárodní smlouvy z roku 1992 a roku 1996 ústavní zákon z roku 1958 jen potvrzovaly.

Konečně bylo opuštěno stanovisko, že rozhodující je ujednání mezi ministry zahraničí, kdy v roce 1992 nabídnul nótou Jiří Dienstbier svému polskému protějšku 368 ha našeho území a Krzysztof Jan Skubiszewski nabídku ve své nótě přijal. Takováto teorie by byla nesmírně nebezpečná pro budoucnost obou států. Stačilo by pak, aby ministrům zahraničí „přeskočilo“ (či byli např. tajnými agenty) a náš pak daroval např. půl republiky Rusku či polský vrátil Německu západní Polsko získané po válce.

A protože si neumím ani v nejdivočejších snech představit Parlament České republiky, který by připravil ústavním zákonem naší zemi o část našeho svrchovaného území, považuji tímto celou záležitost za vyřízenou.

Pravda, Ministerstvo vnitra bude dál kompletovat svůj seznam 368 ha pozemků a já věřím, že po jednoznačném a odůvodněném stanovisku Zastupitelstva města Chrastava bude 52 ha lesa v Horním Vítkově z takovéhoto seznamu vyřazeno. Ať už ale finální seznam pozemků Ministerstva vnitra bude jakýkoli, narazí nakonec na zeď ústavního zákona. A jak vyplývá z výše uvedeného, neexistuje jediný důvod, proč by náš Parlament měl měnit ústavní zákon, kterým jsou hranice mezi naší vlastí a Polskem vytyčeny konečně.

Na druhou stranu bude vhodné, když Česko nabídne Polsku 368 ha, které vlastní na území Polska do jeho vlastnictví tak, jak se domluvili ministři David a Rapacki v roce 1958 či nabídne finance v hodnotě takovýchto pozemků. Ať již Polsko takovouto nabídku přijme či nikoliv, nic to nebude měnit na faktu, že naše země žádné jiné zemi žádné území nedluží.
Michael Canov

Ústavní zákon, nic jiného
Tagy:            

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *