Videozáznam zde.
Sken článku Miroslava Koreckého (na iDNES zde)
Stenozáznam: „Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové.
Ústavně-právní výbor se tímto návrhem zákona zabýval. A protože dospěl k názoru, že obsahuje řadu právních vad, dokonce ústavně-právních vad, považuji za nezbytné seznámit vás s průběhem projednávání v ústavně-právním výboru velmi podrobně. Ústavně-právní výbor měl tu komplikaci, že původní zpravodaj Zdeněk Hraba, který již vypracoval zpravodajskou zprávu, se na poslední chvíli nemohl zúčastnit, neboť musel jít do karantény. Přesto samozřejmě jeho zpráva byla přednesena na ústavně-právním výboru. A já z části jsem zpravodajem, tak si dovolím seznámit i vás s tím, co bylo.
Zpravodaj při tvorbě této zprávy vycházel ze samotného znění návrhu zákona a dále ze stanoviska legislativního odboru Senátu k tomuto senátnímu tisku, zpracovaného Mgr. Jiřím Lifkou. Předkládaný návrh zákona s sebou nese řadu velmi závažných nedostatků, jak formálního, procesního, tak materiálního charakteru, v jejichž důsledku je návrh zákona nejspíše protiústavní.
V prvé řadě není zpravodaj přesvědčen o tom, že byly naplněny důvody pro přijetí zákona ve stavu legislativní nouze. Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu PS, stanoví v § 99, odst. 1: „Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze na určitou dobu.“
Z důvodové zprávy k návrhu zákona se podává, že předkladatel opírá své rozhodnutí o přijetí zákona ve stavu legislativní nouze, o poslední zákonný důvod, že státu hrozí značné hospodářské škody. Což ovšem nekoresponduje se zpravodajskou zprávou, která sama vyčísluje úsporu takto: „Pokud by účinnost zákona nastala od února 22, odhadované úspory by tak za 11 měsíců představovaly u představitelů státní moci cca 56,7 mil. Kč, u soudců cca 403,7 mil. Kč u státních zástupců cca 138,3 mil. Kč. Celkem tedy asi cca 0,6 mld. Kč.“
Předkladatel pouze poukazuje na konsensus všech poslaneckých klubů s odkazem na nález pléna Ústavního soudu 1210. Zpravodaj je ovšem přesvědčen, že pouze konsensus napříč politickým spektrem v Poslanecké sněmovně nemůže být sám o sobě dostatečným důvodem pro využití institutu stavu legislativní nouze. Ústavní soud ve svém nálezu, plénum Ústavního soudu 5510 v podmínkách Ústavního soudu k vyhlášení stavu legislativní nouze uvádí:
„Podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jenom hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem. Anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Za mimořádnou okolnost posuzovanou prizmatem ústavním principů je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších, anebo může jít o okolnosti, kterou představují přírodní katastrofy. Právě ona mimořádná událost odůvodňuje nezbytnost bezprostřední reakce ze strany zákonodárce, a s tím související omezení ústavních principů, jež se vztahují k parlamentní proceduře. Závěr o existenci této mimořádné okolnosti tak musí mít rozumný základ a musí být podložen skutkovými okolnostmi. Její typová závažnost musí být přitom srovnatelná s čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky.“
Tolik citace Ústavního soudu. V posuzovaném případě nelze odmyslet, že využitím stavu legislativní nouze byl obejit standardní legislativní proces, kdy se k záměru nemohla vyjádřit nejenom Legislativní rada vlády, ale ani dotčené instituce, justice a soustava státního zastupitelství. Po materiální stránce je pak zásadní problém předkládaného návrhu zákona v nerespektování kautel kladených opakovaně Ústavním soudem v otázce platů představitelů ústavní moci – srovnej nálezy Ústavního soudu, plénum Ústavního soudu 13/8, plénum Ústavního soudu 12/10, plénum Ústavního soudu 16/11, plénum Ústavního soudu 28/13, plénum Ústavního soudu 33/11, jakož i státních zástupců – srovnej nálezy Ústavního soudu, plénum Ústavního soudu 17/10 nebo plénum Ústavního soudu 14/15. Ve světle judikatury Ústavního soudu se jeví jako problematické jednak již shora zmíněné neprojednání záměru zákona s představiteli soudní moci, dále pak absence odůvodnění záměru mimořádnými ekonomickými okolnostmi. Ústavní soud dále zdůrazňuje nepřípustnost takové restrikce, která by vedla k selektivnímu zásahu ve srovnání s odměňováním ostatních „služebníků státu“, což se v daném případě děje. A předkladatel tuto skutečnost ani nezastírá, když přímo v důvodové zprávě k návrhu zákona uvádí:
„Jako relevantní a ospravedlnitelné řešení z hlediska porovnání principu spravedlivého ocenění za práci a rozpočtově odpovědné hospodaření státu lze v současné situaci shledat toliko valorizaci platů osob podílejících se takzvaně v první linii na boji s epidemií covid-19, tj. příslušníků bezpečnostních sborů, vojáků z povolání, zdravotníků a zaměstnanců v sociálních službách. Kromě uvedených skupin lze v současné rozpočtové situaci považovat za odůvodnitelné již pouze zvýšení platů i tarifů pedagogických pracovníků v regionálním školství.“
Tolik z důvodové zprávy vlády. Ústavněprávní riziko selektivity může být umocněno i skutečností, že navrhovaná úprava fakticky způsobí reálný pokles již dosažené příjmu. Tato skutečnost je nevyhnutelným důsledkem opoždění navrhované úpravy za rozhodným datem 1. ledna 2022. Samotnou skutečnost, že by v průběhu roku mělo dojít ke změně snížení již přiznané výše platů, je třeba hodnotit jako vrcholně, vrcholně nesystémovou a jen obtížně racionálně obhajitelnou. Základní legislativní principy, obecnost zákona, jak uzavírá Ústavní soud:
„Požadavek všeobecnosti zákona je důležitou součástí principů panství zákona, a tím rovněž právního státu.“
Jak konstatuje jeden z nejvýznamnější teoretiků právního státu 20. století F. A. Hayek: „Vycházíme-li z předpokladu, že pokud je veškeré jednání státu patřičně schváleno zákonodárce, je panství zákona zachováno. Takto je však naprosté nepochopení významu vlády zákona. Panství zákona tak ukládá meze rozsahu zákonodárství. Omezuje je na ten druh obecných pravidel, známý jako formální zákon, a vylučuje legislativu přímo zaměřenou na určité lidi.“
Dle přesvědčení zpravodaje není smyslem zákona o platu představitelů a soudců každoročně reagovat na přílišnou výši platů určených takzvaným automatem, ale právě naopak. Právě z důvodu zamezení každoročního řešení této otázky byl zákon, respektive automat, v současné podobě přijat. Má-li být otázka představitelů určování výše platů předmětem každoročního přezkumu, nechť je zákon o platech představitelů a soudců upraven například tak, že zmocní moc výkonnou k určování výše platů ve veřejném sektoru formou nařízení vlády. Bez ambice předjímat, zda by takovéto řešení bylo shledáno ústavně konformním. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak považuje zpravodaj za vysoce nepravděpodobné, že by předložený návrh zákona byl s to obstát v přezkumu před Ústavním soudem. To pak může vést v důsledku k právní nejistotě představitelů soudců a státních zástupců, jakož i k eventuální povinnosti státu zpětně vyplácet platy ve výši, ve které by bývaly náležely bez přijetí tohoto návrhu zákona. Jakkoli zpravodaj nerozporuje potřebnost zmrazení platů představitel státní moci s ohledem na potřeby, alespoň dílčí a spíše symbolické redukce výrazně schodkového státního rozpočtu, nelze podle jeho názoru aprobovat zjevně protiústavní způsob, který pak ani nemůže vést k dosažení předkladatelem vytyčeného cíle. Na ústavně-právním výboru jsme se dále měli možnost seznámit s částí zprávy prezidenta Soudcovské unie České republiky Libora Vávry, který mimo jiné ve svém sdělení uvádí, že nebyly splněny podmínky pro schválení zákona ve stavu legislativní nouze.
A upozorňuje na to, že ministr pro legislativu Michal Šalamoun upozornil, že projednání návrhu zákona ve stavu legislativní nouze by mohlo zatížit legislativní proces vadou, jíž je způsobilá vyvolá negativní důsledky v případě přezkumu zákona Ústavního soudu. Jako náhradní zpravodaj jsem, zároveň ústavně-právní výbor, připomenul vlastně citace z vyjádření ministra pro legislativu Michala Šalamounu, který se vyjádřil dle webu ČT24:
„Vzhledem k výše uvedenému se upozorňuje, že projednání předloženého návrhu zákona ve stavu legislativní nouze by mohlo zatížit legislativní proces vadou, která je způsobilá negativní následky v případě přezkumu tohoto předpisu Ústavního soudu,“ upozorňuje předseda Legislativní rady vlády.
A před sněmovnou řekl ministr pro legislativu Michal Šalamoun:
„To stanovisko bylo takové, že upozorňovalo vládu na problémové momenty, které tady v zásadě popisujete. Nicméně i když to bylo na vládě diskutováno, tak vláda je kolektivní orgán. A padlo rozhodnutí, že i přes ty problémy, i přes riziko toho, že to může být Ústavním soudem, pokud by návrh na zrušení tohoto zákona přišel, tak i přesto se vláda usnesla,“ jako zrušeno, že by to mohlo být, „že to jako návrh zákona nebo tedy novelu do Poslanecké sněmovny poslala.“
Takže taková je situace. Na ústavně-právním výboru jsme se zároveň podivili nad tím, že tato vláda zřídila nově místo ministra pro legislativu. A předtím předseda Legislativní rady vlády nebyl ministrem. Již předtím zpravodaj, ten původní, upozornil na to, že vláda Legislativní radu obešla, ale předsedu nemohla obejít, protože ten je ministrem. A ten se k tomu vyjádřil, jak se vyjádřil. Je tedy v naprostém rozporu vlastně zdůvodňování nové vlády, proč toto ministerské křeslo vůbec vzniklo, když při první příležitosti byl názor pana ministra naprosto ignorován. Ústavně-právní výbor dále v té zprávě Soudcovské unie, kterou předkládal prezident Libor Vávra, zaslal další jeho námitky, že návrh zákona nebyl projednán z moci soudní. Zde upozornil pan prezident Soudcovské unie, že jde o další vadu legislativního procesu, neboť Ústavní soud v nálezu plénum Ústavního soudu 28/13 body 52 a 53 uvedl, že do budoucna nebude aprobovat legislativní postup, který pomine projednávání návrhu zákona, jenž zasahuje do materiálního zabezpečení soudců, s představiteli justice. A to jak na úrovni exekutivní, tak zákonodárné. A že stanovisko reprezentantů soudní moci by mělo být součástí důvodové zprávy. To bylo v nález pléna Ústavního soudu.
Dále v této zprávě Soudcovské unie je uvedeno, že důvodová zpráva je nedostatečná a nesplňuje ústavně-právní požadavky. Že podle Ústavního soudu, plénum Ústavního soudu 28/13 body 53 a 71, hovoří o tom, že musí být zásahy do materiálního zabezpečení postavení soudců řádně zdůvodněna včetně komplexního ekonomického rozboru a analýzy. A že důvodová zpráva neobsahuje stanovisko reprezentantů státní moci. A dále také to je uvedeno ve zprávě, co probíral ústavně-právní výbor, že nejde o zmrazení platů soudců, ale o snížení platů soudců. Že ačkoliv vláda setrvale deklaruje, že jde o zmrazení platů soudců, ve skutečnosti v důsledku zákona dojde ke snížení platu, a to o 6 %.
Dále uvádí tato zpráva, kterou probíral ústavně-právní výbor, že dochází k porušení principů proporcionality platových restrikcí vůči soudcům. A zastavuje se nad platovou solidaritou soudců se všemi zaměstnanci v národním hospodářství. Že to znamená, je uvedeno, že klesne-li průměrná mzda v národním hospodářství, tak je ten zákon nastaven, kdyby se do něho nezasahovalo, klesne i plat soudců. A naopak dojde-li ke zvýšení průměrné mzdy, plat soudců se také zvýší. I Ústavní soud uvedl, že solidarita soudců s ostatními zaměstnanci je v systému odměňování soudců zabudována velmi pevně. Plénum Ústavního soudu 28/13 bod 72. Dokonce se ústavně-právní výbor zabýval vyjádřením pana prezidenta republiky, který uvedl, dle médií, že označil soudce za nenažrané. Ale pozor! Jak bylo řečeno na ústavně-právním výboru, existuje zákon, ne jak tady říkal pan ministr od roku 2015, ale od roku 2004, který prosadila vláda premiéra Miloše Zemana, která zavedla zákon, takzvaný platový automat, který automaticky zařizuje solidaritu se všemi složkami. Na platy, původně v nepodnikatelské sféře, teď v celém hospodářství, je navázán podle tohoto zákona. Když se plat zvýší někde, tak se podle tohoto automatu zvýší. Když se sníží, tak se sníží. Pouze s ročním opožděním. Takže vlastně pan prezident republiky kritizoval slovem nenažranost soudce za to, že oni jenom chtějí, aby platit zákon, který on prosadil do parlamentu a byl v parlamentu schválen. On, premiér Miloš Zeman.“
Místopředsedkyně Jitka Seitlová: „Pane zpravodaji, opravdu prosíme, abyste se omezil na projednání ve výboru.“
„Já povídám, co jsme si říkali ve výboru. Nesnažte se mě umlčet, ano? Dále se ústavně-právní výbor zabýval zprávou doktora Jana Laty, Ph.D., prezidenta Unie státních zástupců, která měla řadu obdobných výtek, navíc ještě jednu – jedná se tak nejen o zcela nadbytečnou právní úpravu, ale o právní úpravu narušující smysl provázanosti platových základen soudců a státních zástupců. Ústavně-právní výbor si byl vědom, alespoň tedy jeho představenstvo, hnedka od počátku, jak je tento zákon vachrlatý, a proto pozval na jednání ústavně-právní výboru zástupce soudu. Byl tam, myslím, místopředseda Nejvyššího soudu správního a dále tam byl nejvyšší státní zástupce. Oba u ústavně-právního výboru osvětlili taky řadu důvodů, proč vidí návrh zákona v rozporu s ústavními principy. Oba dva. Padla i třeba zmínka, co by se stalo, kdyby byl pozměňovací návrh, že by se vyškrtla z toho zákona ti soudci a státní zástupci… Tedy ti státní zástupci a zůstali by tam jenom zákonodárci. Oba se k tomu vyjádřili, že přestože z jejich pohledu, jako přímo pro ně, by to vlastně dostačovalo, tak by to nedostačovalo celkově, že by se nepřístupně rozevíraly nůžky mezi ústavními činiteli. A navíc by se tím neodstranila ta základní vada, a sice, že zákon byl protiústavně přijat do systému legislativní nouze. Ústavně-právní výbor po celou dobu existence, co já v něm jsem, to je 5 let, a jsem přesvědčen, že po celou dobu existence to vůbec je, co existuje Senát, vždycky si považoval, že plénum Senátu bralo jeho závěry vážně. Zde ústavně-právní výbor se shodl na stanovisku, že navrhuje zamítnutí tohoto zákona z důvodu jeho vad, které tady říkal, že to jsou prostě vady s ústavním právem. Že de facto dosahuje, se domnívá, hranice protiústavnosti. Přesto padl návrh, jsme se dozvěděli na tiskové konferenci, že bude předložen návrh, aby se plénum Senátu zákonem nezabývalo. Senát Parlamentu České republiky si zakládá na naplňování jedné ze svých hlavních funkcí, a to je, že je strážcem ústavnosti. Uplatňuje to a uplatňoval to řadu let. Nejen třeba vůči vládě, se kterou nebyl tak přímo souzněn, ale v poslední době třeba přímo proti panu prezidentovi. Není možné, aby měřil různým metrem a nezabýval se možnými protiústavnostmi v případě, kdy je zplodila vláda, kterou asi většina z nás volila jejich zástupce ve volbách a přála si, aby tato vláda vznikla. Pokud se tak stane, bude to určitě poprvé za těch 5 let, co jsem v Senátu, ale myslím, že za celou dobu existence Senátu poprvé, kdy ústavně-právní výbor vyjádřil důvodné podezření z protiústavnosti zákona a plénum by se takovým zákonem vůbec nezabývalo. Věřím, že pokud k tomu návrhu opravdu dojde, že nebude schválen a bude mít plénum možnost se k tomuto vyjádřit, k té protiústavnosti. Pokud ne a budou umlčeni senátoři, kteří poukazují na protiústavnost tohoto návrhu zákona, bude se jednat o černý den v historii Senátu. Ústavně-právní výbor tedy ve svém usnesení:
„1. Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona zamítnout.
2. Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky v souvislosti s projednáváním tohoto návrhu zákona přijmout doprovodné usnesení, jeho text je uvedený v příloze.“
To totožné usnesení, co přijal hospodářský výbor, které vysvětluje tu pozici. Navíc vím, že kolega Holásek ještě má připraveno doplnění tohoto doprovodného usnesení, člen ústavně-právního výboru Jan Holásek.
„3. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Michaela Canova.
4. Pověřuje předsedu Senátu, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.“
A doprovodné usnesení, které by bylo přijato v tom smyslu, pokud by bylo schváleno to zamítnutí, že:
„1. Senát si je vědom, že rozpočtová politika minulé vlády, zvláště v době nástupu covidové pandemie, dostala veřejné finance do velmi tíživé situace. Týká se to především hospodaření státu.
2. Senát rozumí tomu, že nová vláda začíná s nezbytnými kroky, které povedou k ozdravení státní pokladny. Z tohoto pohledu také vnímá snahu vlády o zmrazení, respektive snížení platů představitelů státní moci, soudců a na ně navázaných státních zástupců. Celkový efekt tohoto kroku při vědomí úskalí jeho souladu s ústavním pořádkem však představuje úsporu maximálně 0,14 % vykázaného schodku státního rozpočtu v minulém roce. Tento krok by na druhé straně přinesl naprosté rozvalení, v minulosti složitě vyjednávaného, konsensu nad modelem stanovení platu představitelů státní moci a soudců.
3. Senát připomíná, že platy u představitelů státní moci soudců a na ně navázaných státních zástupců jsou zmrazeny již druhým rokem. Další zmrazování či snižování platů představitelů státní moci a soudců by vedlo k takovému zásahu do odměňování ústavních činitelů, které by v budoucnu již nebylo prakticky možné napravit.“
Tolik mé vystoupení jako náhradního zpravodaje ústavně-právního výboru. K tisku vystoupím ještě jako senátor Michael Canov, mám písemné prohlášení, pokud mně nebude zabráněno usneseními zabývat se tím a vystoupit a nebudu takto umlčen. Děkuji za pozornost.“