Objevil jsem na FB poznámky právníka Pavla Hasenkopfa. Myslím si, že stojí za to si je přečíst, ať již má čtenář na IÚ názor jakýkoli:
——
O Istanbulské úmluvě poznámka první.
O Istanbulské úmluvě nejlépe vypovídá fakt, že jde o úmluvu č. 210.
To znamená, že je nějakých 209 jiných úmluv před ní. Rada Evropy byla nejdříve založena (to je úmluva č. 1) a následně přijala Evropskou úmluvu o lidských právech a základních svobodách, kterou současně ustavila Štrasburský soud (to je úmluva č. 5). Tohle má smysl. Vše ostatní je neskutečný balast, kterým Rada Evropy vykazuje „činnost“, balast, který je produktem zoufalého hledání, co všechno by se dalo pod pojem „lidská práva“ ještě nacpat a sjednat o tom smlouva, ideálně někde, kde jsme ještě nebyli. Mít dvě stovky smluv o lidských právech (přičemž řada dalších je v projektu a další ve výrobě), je stupidní. Úmluva 210 (Istanbulská úmluva) vlastně už dnes nikoho nezajímá, kromě nevládních organizací, které díky ní mohou také vykazovat nějakou činnost a čerpat na ni prachy, a kromě našich politiků typu „Vystrčil“, kteří si opravdu myslí, že ta úmluva někoho venku opravdu zajímá. (Ti velvyslanci, které včera na podporu úmluvy někdo nahnal na senátní galerii, tam vydrželi asi půl hodiny, mimochodem.)
——
K Istanbulské úmluvě poznámka druhá.
Když jsou těch smluv dvě stovky, proč právě ta Istanbulská vyvolala takové vášně?
Vášně vyvolala proto, že někdo se rozhodl si vyzkoušet, zda by nešlo tichounce posunout hranice sociálně a kulturně únosného … mezi desítkami smluv se to ztratí, krom ministerských referentů je zpravidla před ratifikací nikdo nečte … a narazil až ve střední Evropě. Problémem je slůvko gender, které ještě před deseti lety nikdo pořádně neznal a dnes nikdo neví, jak ho přesně definovat. Ve střední Evropě nikdo nestojí o mezinárodní kontroly ve školách a školkách, jejichž výstupem bude kritika, že málo vysvětlujeme dětem, že i holčičky mohou mít bimbáska.
Dokud si toho někdo nevšiml, byla „dvěstědesítka“ jen další z mnoha zbytečných smluv. Stačilo ji obhajovat slovy „vždyť o nic nejde, takových smluv už bylo a ještě bude“, a parlamentem by to prošlo za tři minuty.
Ale někdo si všimnul, že tohle není jen obyčejná sr..ka, ale že tahle sr..ka se snaží posouvat hranice.
V ten moment měli před sebou advokáti Istanbulské úmluvy dvě možné strategie:
Buď mohli dál říkat, že „o nic nejde, vy toho naděláte, máme důležitější věci, tady to schvalte a víckrát o tom neuslyšíte, nic nehrozí, vy paranoici“.
Nebo mohli začít říkat, jak moc je to důležitá úmluva, že prolamuje bariéry, že je to SIGNÁL, jak moc jsme humánní a jak moc milujeme holčičky s bimbásky, prostě jít hlavou proti zdi a zkusit to zlomit, navzdory takřka všeobecnému odporu, přes koleno.
Ale advokáti Istanbulské úmluvy udělali (díky Bohu) zásadní strategickou chybu a začali používat obě výše uvedené strategie současně, aniž by si všimli, že se vylučují.
Není větší pitomost než říkat „je to signál, je to signál, ale o nic nejde, jen z toho dostaneme hysterák, když to neschválíte“.
——
K Istanbulské úmluvě poznámka třetí.
Této úmluvě namazala schody především senátorka Jitka Chalánková. To ona jako vůbec první začala už asi před 4 lety říkat: „Tady je lejstro z Ministerstva spravedlnosti, kde se píše, že Istanbulská úmluva nevyvolá žádné změny zákonů“, že vše dávno plníme i bez ní. Chápu to tak, že ji vlastné vůbec nepotřebujeme. Tím rozbila dosavadní strategii zastánců úmluvy, náhle museli vylézt z děr a přiznat, že o něco přece jenom jde, a totálně popřít, co říkali předtím.
Včera paní senátorka přitvrdila, když řekla zhruba toto:
Když říkáte, že to do zákona vůbec nezasáhne, tak proč nám to sem vůbec posíláte? Smlouvy přece ratifikuje prezident se souhlasem vlády, do parlamentu se posílají jen, když zasahují do zákona … tak když se – podle vás – vůbec nic nestane, ať to tedy pan prezident ratifikuje sám jako tzv. vládní smlouvu a Parlament z toho vynechá … protože jediný důvod, proč se posílají smlouvy před ratifikací do Parlamentu je ten, aby pak měly přednost před zákonem … a vy tu tvrdíte, že přednost před zákonem nepotřebujete
————————
K Istanbulské úmluvě poznámka poslední.
V Senátu neměla úmluva většího, nadšenějšího a halasnějšího zastánce, než Miloše Vystrčila. (Pirátská Adéla Šípová, zapálená aktivistka, která má zapálený progresivismus v náplni práce, vedle něj působila vyloženě vyhasle.) To jeho burcující vystoupení před hlasováním, to se jeden o něj málem bál, že umře, jestli Istanbul neprojde.
V Senátu teď není izolovanější osoby, než je Miloš Vystrčil. Mohl mlčet, nebo mohl jednou vlažně vystoupit na podporu Úmluvy, ale on do podpory té Úmluvy nainvestoval snad celý svůj politický kapitál. A prohrál, a to zejména mezi vlastními.
Poznámky právníka Pavla Hasenkopfa k IÚ