Senát ZAMÍTL novelu pandemického zákona

Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, následující vystoupení považuji ze své strany za zásadní.

26. února 2021, tj. téměř před rokem, vstoupil v účinnost zákon o pandemické pohotovosti, který stanovil účinnost zásadních paragrafů do 28. února 2022. Po 11 měsících, ve čtvrtek 20. ledna 2022, vláda podala návrh novely, právní zmetek psaný ne horkou, ale roztavenou jehlou někde z ostravské hutě v procesu legislativní nouze. V tom zákoně, tak jak byl předložen, jak ho podala vláda, byla řada neústavností, o kterých se budu dále zmiňovat. § 8a a § 2 – tam nějaká písmena, řada dalších.

Taktéž ve čtvrtek 20. ledna na návrh vlády vyhlásila předsedkyně sněmovny stav legislativní nouze. Zároveň pověřila zdravotnický výbor, aby se tím zabýval, s tím, že měl čas do 13 hodin, úterý 25. ledna. Schůze pak začala ve 14 hodin.

V úterý 25. ledna na probíhající schůzi zasáhl Tomio Okamura, který dal dohromady všech svých 20 poslanců a podal veto na změnu programu. Tak se odložil pandemický zákon o týden. Zpětně řečeno by mu vlastně měla být vláda a vládní poslanci vděční, neboť on tím umožnil dát do toho paskvilu, který přišel z vlády, alespoň část náprav. Část náprav, které v tom zákoně byly. Neboť v úterý prvního února byly dány do systému, v podstatě schváleny, pozměňovací návrhy učiněné pětikoalicí. Nutno je tady zdůraznit, že v tom mezidobí toho týdnu velmi výrazně zapracovali někteří kolegové, především pak senátoři ODS, předseda senátního klubu Zdeněk Nytra a předseda Senátu Miloš Vystrčil, který, podle mých zpráv, minimálně 80 % z těch pozměňovacích návrhů… To je jejich práce. Děkuji za to.

Teď zkusím ty pozměňovací návrhy trochu rozebrat, jak já je vidím.

Především byl přepracován § 8a, který byl v neústavním znění naprosto jednoznačně, myslím, že vstoupí do dějin právních zmetků. To byly nejen ty SMS, ale vhodná osoba, jakákoli vhodná osoba. Fikce doručení. Omezená obrana jen písemně, nikoliv ústně, nikoliv dálkovými prostředky. No, děs a hrůza. Zůstala tady ovšem ta SMS a také zůstalo vyloučení správního řádu. Já si myslím, že o tom bude mluvit především někdo z dalších řečníků. Co se týká těch SMS, je to mnohem lepší, než to bylo, ale ty SMS se mi prostě nelíbí. Já si nemohu pomoct. Z toho vyplývá povinnost telefonu? Mít povinnost ho zapnutý? Nevím. A vyloučení správního řádu se mi taky nelíbí. Ale mně se tam nelíbí ještě jedna věc. Sice, když se tam podíváte, je tam napsáno, že podrobnosti stanoví vyhláškou ministerstvo zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví, tj. jeho legislativní odbor, náměstek, tj. totožný odbor většinou s totožnými lidmi, kterým již cca padesátkrát Nejvyšší správní soud, případně další soudy zrušily jejich rozhodnutí. Je to pro mě nepředstavitelné, že takovýto úřad, kterému takto se ruší rozhodnutí, teď bude dávat k tomuto detaily, protože těmi 50 zrušenými rozsudky nebo mimořádných opatření, padesátkrát to zrušil soud, tak tím má důvěra v tento odbor klesla na hodnotu -273,15 °C. Přestože vím, že teoreticky absolutní nuly nelze dosáhnout.

Druhá věc, další pozměňovací návrh, který předkládala poslankyně Decroix oficiálně, bylo snížení těch drastických pokut o 80 %. Ovšem pozor! Tady upozorňuji, že se ponechal v tom návrhu zákona takový nenápadný bod 33, který odkazuje na odstavec 3 paragrafu 10, který vede k povinnosti využívání horní hranice pokut, pokud tam je nějaká sounáležitost s tím zákonem na ochranu zdraví. Jinými slovy vede k tomu, že ty pokuty, přestože horní hranice je pětkrát nižší, můžou být zásluhou tohoto ustanovení ve skutečnosti vyšší. Takže pozor na to, pozor na to! Tak dál. Kdyby tam bylo jenom to snížení těch pokut a nebyl tam ten bod 33, pak by to bylo výborné. Takto je tam ten zákaz.

Třetí věc, která byla v prvním balíčku těch pozměňovacích návrhů, které předložila poslankyně Decroix, bylo zrušení zákazu u konání veřejných akcí, že tam zůstalo jenom omezení. A pak tedy že by to muselo být v jednom čase, to je samozřejmě pozitivní pozměňovací návrh. Pak přidala 1. srpna ještě druhou várku pozměňovacích návrhů, kde tedy to gros bylo zrušení pravomocí ministerstva obrany a ministerstva vnitra, neboť se týkaly jenom skupiny občanů. Tam neústavnost mohla plynout z toho, že ta ministerstva by od sebe postupovala naprosto rozdílně, takže zatímco jedna část občanů by tamhle někde měla všechno omezeno, případně i zakázáno, ale hlavně omezeno, druhá část by nemusela mít vůbec nic dané.

To bylo tedy načteno do systému Poslanecké sněmovny, jak to ve sněmovně mívají, 1. srpna. Odložená sněmovna nebo to mimořádné zasedání sněmovny právě začalo 1. srpna. Přímo pak ke konci toho jednání, které trvalo do 2. srpna, předložil, jak se říká, z voleje poslanec Jakub Michálek změnu, která se týkala soudní ochrany. V tom zákoně, jak přišel z vlády do sněmovny, tam byla snížena soudní ochrana v tom smyslu, že tam končilo přednostní projednávání v případě, že zákon, nebo ta vyhláška, že ten předpis byl zrušen. V tom případě, když byl ten předpis zrušen, přednostní projednání bylo zrušeno. No, a ten Jakub Michálek tam dal tu věc, že přednostní projednání bude zachováno, pokud je současně nahrazeno nějakou vyhláškou, nějakým mimořádným opatřením, které je vlastně stejné, totožné nebo velmi podobné. To je samozřejmě dobře, nicméně tady vede vlastně… Proč se poslanec Jakub Michálek obával toho, že by bylo možné, když se zruší jedno mimořádné opatření, že by se současně vydalo stejné znovu? To je přece neuvěřitelné, kdyby k něčemu takovému došlo. No, ale ono k tomu běžně docházelo. Naprosto běžně docházelo k tomu, že ministerstvo zdravotnictví vydávalo mimořádné opatření vlastně stejné nebo obdobné tomu, které bylo právě zrušeno. Což je mimochodem, podle mého názoru, téměř trestný čin. Nebo možná to je trestný čin. To je prostě neuvěřitelné, jako vědomé vycházení nezákonných právních předpisů. Nezákonných. Vědomé. To zdůrazňuji.

No, ale ani pan Michálek to neudělal dokonale. On tam dal totiž, že se to přednostní projednávání neztrácí v případě, že je podáno to nové současně. Ono nemusí být podané současně. Ono může být podané o den déle. O dva dny déle.

Pak už to na to nespadá. Holt by to už bylo, to přednostní projednávání, zrušeno. Takže ta oprava tady sice je, pan poslanec se snažil, ale dokonale to udělané není. Takže soudní ochrana se zde dost snižuje.

Co zůstalo i po těch změnách v zákoně? Tak především v § 2 odstavce 2 písmena n) a u), tj. příkaz zdržovat se odděleně od dalších osob. Ano, toto označil jako největší problém právě ústavní právník Jan Wintr, na kterého se tady odvolával pan ministr. Protože razantní omezení svobody, jako je povinnost zdržovat se odděleně od ostatních osob, musí být rozhodnuta individuálně, ne plošným způsobem. Ano, takováto ustanovení stanovená obyčejným zákonem jsou proto, dle mého názoru, neústavní. Pro mě osobně důvodem pro zamítnutí sama o sobě. Mimochodem když jsme na ústavně-právním výboru toto projednávali, tak tam ministerstvo zdravotnictví zastupoval právě náměstek pro legislativu, který de facto tak zbagatelizoval názor ústavního právníka Jana Wintra, že to jako Wintr něco… Jiní že prý říkají něco jiného. Já jsem si kvůli tomu našel nebo kolega Adámek mi poslal stanovisko ministra pro legislativu, ministra Šalamouna. Já jsem tedy to vyžadoval právě od ministerstva přes toho náměstka, aby mi to poslali. Oni mi to slíbili. Neposlali. Ale mám to od kolegy Adámka. A tam je napsáno k tomu směnu n): Toto ustanovení je ústavně-právně velmi sporné. A u toho písmena u): Toto ustanovení je, podobně jako písmeno n), ústavně velmi sporné. No, diplomatickou řeší víte, co to je, co to znamená.

Tak další. V § 2 zůstalo další ustanovení, které se mně osobně moc nelíbí. Především si myslím, že některá jsou nepřiměřená a jsou kontraproduktivní. Týká se to možného omezení sportovišť. Budou o tom mluvit kolegové, já to moc rozebírat nebudu. Nejen uvnitř, ale i venku, což je… Asi aby nemohli sportovci získat imunitu. Venkovní trhy atd. Ale já se chci zmínit o tom, co tam je taky, zavírání škol, táborů a všeho možného, kde jsou děti. Podle mého názoru je už nejvyšší čas, už není za pět dvanáct, už je ne pět minut po dvanácté, ale tak odpoledne po dvanácté, pozdní odpoledne, co se týká toho, jak se vůbec tady přistupuje k dětem. Celé ty 2 roky. Ony jsou vlastně největší oběti celých těch dvou let. A přitom prokazatelně statisticky data mluví jinak. Nejsem doktor epidemiolog, ale čísla sledovat tak nějak umím a sledoval jsem je denně. Opakuji ještě jednou, denně, celé ty 2 roky. Včetně dneska a nových čísel, které tam někde vyskočily.

Četl jsem článek od nějakého odborníka, který psal, že na chřipku je úmrtnost dětí velmi malá, že zemře jedno z 25 tisíc případů. Jak je to u dětí za ty 2 roky? Úmrtí je 16. Jsou to samozřejmě, každý ten individuální případ je tragédie, ale 16 z téměř milionu, z téměř milionu, asi 950 tisíc tam je případů, to znamená 1 ze 65 tisíc. Dvakrát méně než u té chřipky! Za poslední dva měsíce – dva případy z téměř 400 tisíc. Asi 360 tisíc nebo kolik. To znamená 1 na 180 tisíc. To je teď s tím omikronem. Přesto vidíte, jak jsou školy buď zavírány celkově, nebo individuálně. A pak tam jsou všichni pryč apod.

My jsme schvalovali minulý týden zákon o mimořádném ředitelském volnu. Schválili jsme ho, neboť ty děti ve školách, všichni jsou buď v karanténě, nebo jsou v izolaci atd. No jo, ale co je tím důvodem? Ten nastavený systém těch neustálých testů apod. Takže buď jsou ty děti bezpříznakové v izolaci, nebo jsou v karanténě, tam se to točí dokolečka, každý je v karanténě, každý je v izolaci. A přitom, kdyby to byla chřipka, nikdo ani neví, že něco má, že má chřipku. Tady by ani nevěděl, že má covid, kdyby se to netestovalo. Ty školy by běžely úplně normálně. My prostě musíme už přestat ty děti takhle týrat. Jako jejich statistika je jasná. Argument, že tím mají chránit jiné, prostě už neobstojí. To prostě už neobstojí! My nemůžeme ty děti obětovat. Už tak jsou ty následky tragické. No a co se udělalo v tom zákoně? Ještě zakáže jim sportovat. I na venkovních sportovištích. Prostě špatně.

Pak co tam chybí? Chybí tam kompenzace za ušlý zisk. My jsme se o to snažili už při tom původním návrhu spolu s panem kolegou Wagenknechtem. Tehdy to neprošlo. Já tedy doufám, že ten návrh bude zamítnut. Kdyby nebyl zamítnut, pozměňovací návrhy určitě podpořím. Co je ovšem to nejpodstatnější a to nejnepřijatelnější, je způsob, jak vlastně to všechno bylo přijato. Protizákonně a protiústavní projednávání ve stavu legislativní nouze v Poslanecké sněmovně. Já si tady dovoluji upozornit, že například Ústavní soud rozhodl 1. března 2011 nálezem značky plénum Ústavního soudu 55/10 o zrušení zákona 347/2010 Sb. Důvodem pro zrušení zákona bylo neústavní použití institutu legislativní nouze Poslaneckou sněmovnou. Posléze ze stejných důvodů Ústavní soud zrušil i novelu zákona č. 119/2011 Sb., spisová značka plénum Ústavního soudu 53/10, kde například v tomto nálezu bod 125 zní:

Ústavní soud proto i v této věci dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyl dán legitimní a ústavně aprobovatelný důvod umožňující vyhlášení stavu legislativní nouze podle § 99 odstavce 1 jednacího řádu, pročež byla všechna rozhodnutí orgánu Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona, ve zkráceném jednání, učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty, charakterizujícími ústavní demokratický princip. Napadený zákon byl tedy přijat postupem, který byl v rozporu s čl. 1 odstavec 1, čl. 5 a čl. 6 ústavy a čl. 22 listiny.

Já budu citovat, jak zákon charakterizuje ten proces ve stavu legislativní nouze. V odstavci 1 § 99 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny: Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody.

Pro předložení ve stavu legislativní nouze podmínky naplněny, dle mého právního názoru, nebyly. A to hned ze čtyř důvodů. Já nejdříve se vyjádřím k tomu prvnímu. Že vláda, ano, může po skončení toho pandemického zákona, 28. února, navázat vyhlášením nouzovém stavu okamžitě. Argument, on to tady říkal i pan ministr, že nouzový stav nechce nebo že je horší, prostě neobstojí. Protože nouzový stav prostě existuje. On je v právním řádu. To, že má některá přísnější ustanovení, tím spíše vylučuje to, aby nastal ten stav legislativní nouze, neboť on tím spíš ještě při horších stavech dokáže zasáhnout. Takže to se tak nedá brát, vůbec ne. Je pravdou, že původní pandemický zákon přezkumem o neústavnosti u Ústavního soudu prošel. Nicméně tehdy šlo o zcela jinou situaci, kdy velmi vážně reálně hrozilo, že další, již několikátý nouzový stav v řadě nebude možné zavést pro mimořádně silný odpor veškeré opozice, včetně komunistů tehdy, vůči menšinové vládě. A navíc stav legislativní nouze byl ve sněmovně schválen prakticky jednomyslně 148 hlasy ze 151 poslanců. Ale to, co jsem teď říkal, není důvod jediný. Já jsem říkal, že jsou čtyři podle mě. Druhý důvod je ten, že pandemický zákon v současně platném znění je platný a účinný téměř rok. Po celou dobu platnosti, po celý ten téměř rok, je v něm uvedeno, že účinnost jeho klíčových paragrafů končí 28. února 2022. Po tu celou dobu platnosti u nás řádil a řádí koronavir SARS-CoV-2, a to v horších, tj. podstatně smrtelnějších, mutacích než současný omikron. Jak stará, tak nová vláda mohla kdykoli navrhnout prodloužení účinnosti současného znění pandemického zákona z 28. února, například o 2 měsíce, do 30. dubna.

V pohodě dle § 90 by prošel, to by mohly vetovat dva kluby, ANO by to určitě nevetovalo, neboť se na tom samo podílelo tehdy. Nikdy se o to vláda, ani stará, ani nová, nepokusila. A teď pozor, upozorňuji, že to jde stihnout do konce února i dnes. Tzn. v případě, že dneska my sněmovnu zamítneme, nebo se pozmění, v pohodě se může schválit prodloužení současného znění pandemického zákona tak, aby vyšel ve Sbírce zákonů do konce února. Když to dnes vláda pošle do sněmovny, tam je, myslím, lhůta pěti dnů. Během těch pěti dnů to můžou probrat podle § 90, odmávat to, půjde to do Senátu a budou mít do konce února ještě týden času, když to udělají. Opakuji to ještě jednou. Stihnout, když se tak bojí toho nouzového stavu a tak ho nechtějí, prodloužení pandemického zákona v současném znění lze i nyní. Opakuji to ještě jednou, do třetice, protože pan ministr říká, že jinak by musel vyhlásit nouzový stav, nic jiného by mu nezbývalo, zbývalo, tak to opakuji ještě jednou, do třetice, mohlo… On mě tedy neposlouchá pan ministr, ale na to jsem zvyklý. Opakuji, do třetice, pane ministře, lze stihnout prodloužení pandemického zákona v současném znění. Do konce února by to prošlo legislativním procesem. Dát to do sněmovny, tam to schválit podle devadesátky, dostaneme to my, my se sejdeme za pár dnů a máte schváleno.

A pak je tu ten třetí důvod. Dle veřejných vystoupení, on to dneska řekl i pan ministr a slyšeli jsme to i od řady těch, co to prosazují, je novela předkládaná ne kvůli současnému stavu, ale kvůli podzimní vlně. Je naprosto absurdní a právně zcela nepřijatelné předkládat v lednu novelu zákona ve stavu legislativní nouze s ohledem na situaci, která má nastat za 3/4 roku. To nějaká jednoduchá novela tam mohla být do léta určitě řádným procesem schválena, určitě. Prostě nelze předkládat v lednu podle legislativní nouze něco, co děláme kvůli podzimu.

Pak přišel i bod čtvrtý. Důvod. Ten čtvrtý důvod vlastně vláda přidala po zasedání sněmovny. Ona totiž v den schválení novely, vyhlásila vláda po schválení ve sněmovně, že na únorové schůzi předloží návrh sněmovně na vypnutí pandemického zákona. Prosím vás, to je pro mě oxymoronem. Nebo nevím, jestli to mám nazvat chucpe nebo něco, úplně absurdní, aby se ve stavu legislativní nouze, opakuji, ve stavu legislativní nouze, normálně by to nebylo nic zvláštního, ale ve stavu legislativní nouze něco přijalo, co se zároveň vyhlásí ten samý den, že se to bude rušit nebo že se to vypne. To je prostě úplně ad absurdum.

Já osobně jak pro ty paragrafy obsahové, § 2 odstavec 2 písmeno n) a písmeno u), který shledávám v rozporu s ústavou, tak pro ty čtyři důvody, pro každý zvlášť a pro všechny dohromady, který shledávám v rozporu s ústavou, budu hlasovat pro zamítnutí, protože podle mého názoru nic jiného, pokud chci dodržet svůj slib senátora, ani dělat nemohu. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. To bych nezachoval, kdybych toto schvaloval.

Nyní mi dovolte, abych vám sdělil svůj vztah k očkování. Svůj osobní. Já jsem měl velkou obavu z této krize, když vypukla, a čekal jsem na očkování jak na smilování boží. Byl jsem velmi rád, když jsem se mohl poprvé očkovat. V současnosti jsem již dávno očkován třikrát. Především kvůli tomu, nejen kvůli svému věku, ale kvůli svému BMI, které mám silně nadstandardní. Dokonce jsem se dotazoval různě u lékařů, jestli nejsem diskriminován, neboť očkovací dávky jsou pro všechny stejně velké. Dostávám evidentně nejmenší množství očkování na kilo živé hmoty. Kdyby se vyhlásilo čtvrté očkování, já bych tam šel. Já bych se nebál, opravdu si myslím, že to pomáhá. Všem těm, kteří jsou na tom podobně jako já, jak věkově, tak hlavně s tím BMI, vřele doporučuji, pokud se neočkovali, aby se očkovat nechali.

Teď můj názor na povinné očkování. Podle mého názoru lze nařídit povinné očkování pouze zákonem. Nikoli vyhláškou, jak se stalo v případě ministra Vojtěcha. A to proto, že ten zákon o ochraně zdraví zmocňuje úřady, aby to vydaly vyhláškou pouze v případě mimo jiné, že očkování zamezí onemocnění a přenosu nemoci. Zde v nejlepším případě omezí. Omezí zásahy, omezí přenos. V nejlepším případě, pokud ten přenos omezí vůbec, ale maximálně omezí. Určitě, už to všichni vidí, v žádném případě to nezamezí, v žádném případě. Proto podle mého názoru je vyloučeno, aby to šlo vyhláškou.

Já jsem nepatřil mezi těch 14 senátorů, kteří podali kvůli tomu stížnost k Ústavnímu soudu, z jednoduchého důvodu. Já jsem plně věřil panu ministru Válkovi, že on slíbil, že tuto vyhlášku zruší, že tak učiní, tak jsem to považoval za nadbytečné. Děkuji, že tak pak učinil, byť s váháním, ale učinil.

Za další se vyjádřím k zákazu vstupu očkovaných do restaurací a podobně při dobrovolném očkování. Ať se na mě nikdo nezlobí, já si prostě nemůžu pomoci, ale aby byl jakkoli sankcionován někdo za to, že nečiní něco, co je dobrovolné, to já prostě naprosto nechápu. To je prostě nonsens, podle mě něco takového nemůže být. No, já beru, byl jsem podpůrcem toho, pozitivní motivace k očkování. Já bych byl pro 5000 seniorům za očkování těm, co byli, a hlavně těm, co budou, ale všem. Už se dávalo jednou 5000 všem seniorům, vzpomínáte si, jak se dávalo za nic, nic ve zlém vůči důchodcům, ale ničím vázáno. Tady, kdyby to bylo dané, že ti, co se oočkují, dostanou 5000, já jsem všemi pro, to je prostě kladná motivace, to beru. Ale zakazovat někomu vstup někam kvůli tomu, že neudělal něco dobrovolně? Pro mě naprosto nepřijatelné a podle mě ústavně vadné.

Teď se dostávám i k panu ministru Válkovi a dalším. Pan ministr Vlastimil Válek zahodil svoji historickou šanci. Mohl se stát slavným, mohl se stát tím, kdo tu celou pandemii ukončí. Já si myslím, že předchozí covidoví ministři zdravotnictví, pánové Prymula, Blatný, Arenberger i dvojitý Vojtěch, jen tiše závidí, do jaké situace se dostal teď pan ministr, že už má před sebou v uvozovkách jen ten omikron. K tomu, aby se stal slavným a populárním a opravdu slavným, stačilo k tomu, co učinil, a učiní, já vám přečtu, co učiní, co vyhlásili, tzn. zrušil vyhlášku o povinném očkování, byť se zpožděním, jak jsem říkal. A pak udělal to, co udělal po zasedání sněmovny večer na schůzi vlády 2. února, kdy na jeho návrh vyhlásil ukončení testování, konec diskriminace neočkovaných vyhlásil. Především ohlásil vypnutí pandemického stavu. Na zasedání vlády, co bylo ještě včera, zvýšení počtu účastníků. Kdyby toto všechno učinil, jenom toto učinil, stal by se opravdu, měl by našlápnuto, aby se stal nejoslavovanějším ministrem zdravotnictví možná všech dob. Mělo to ovšem jednu podmínku. Aby mezitím maximálně prodloužil účinnost původního pandemického zákona o dva měsíce, nebo nedělal vůbec nic. Kdyby nic nekonal mezi tím, maximálně prodloužil ten původní pandemický zákon v původním znění o dva měsíce, byl slavný. Namísto toho vytvořilo jeho ministerstvo právní zmetek všech zmetků. Novelu pandemického zákona ve znění, v jakém ho vytvořil. Vytvořil ho tým pod vedením stejného úředníka, doktora Radka Policara, náměstka pro legislativu, který je tam od roku 2015, který již vytvořil pod vedením předchozích covidových ministrů těch více než 40 právních zmetků, které zrušily české soudy. Možná 50.

On pan náměstek byl včera na jednání ÚPV, když jsem se ho ptal, jestli ví, kolik už mu zrušily soudy rozhodnutí, tak mi řekl, že neví. To je taky dobré, ne? Když jsem ho požádal, aby mi to zaslali, tak mi to nezaslali. Aspoň jsem to neobjevil v té obrovské záplavě emailů. Omlouvám se, ale kontrolovala to i má paní asistentka, třikrát jsme to kontrolovali, nedostal jsem nic. Podle mého názoru si tímto způsobem pan náměstek Policar zaslouží zápis do Guinessovy knihy rekordů, protože myslím si, že se na celém světě, včetně všech států demokratických, totalitních, jakýchkoli, nenajde úředník, kterému by shodily soudy na 50 000 mimořádných rozhodnutí během dvou let. Takový zápis si zaslouží. Nikoli ovšem další působení na ministerstvu. Myslím si, že to odpovídá spíše § 330 trestního zákoníku, maření úkolu z nedbalosti. Pokud dokonce tyto vyhlášky byly vydávány vědomě nezákonně, už jsem o tom mluvil, že to opakovaně vydávali, to, co se zrušilo, vydávali hned znovu, to dokonce podle mého názoru odpovídá trestnímu zákoníku tuplovaně, zneužití pravomoci úřední osoby. Takový úředník, přátelé, by neměl sedět dál na svém postu, ale v kriminále. To přece není možné, aby takto někdo pracoval! Neděje se nic. Náměstek je tam dál pevně usazený, vytvořil královský zmetek svých nezákonných předpisů, novelu pandemického zákona, kvůli které tady dnes všichni jsme, ve které vymyslel milionové pokuty pro ty, kteří se nepřihlásí SMS a nepůjdou do karantény, zatímco jemu se neděje nic. Neuvěřitelné.

Když tento zmetek vznikl, byl v červnu vládě předložen až na stůl. To jsou různé legendy, jak jim to bylo předloženo. Od legendy, že jim to bylo přímo dáno na stůl, po variantu, že ještě měli čas si to aspoň přečíst, ale neměli čas to s nikým konzultovat. Pak to členové vlády schválili. Ať to bylo, jak to bylo, je to prostě ostudné, že přes členy vlády něco takového prošlo. I když já chápu, že členové důvěřují jinému členovi vlády, co dělá za svůj resort. No, zřejmě to v tomto případě není možné. Poslali takto ten zákon do sněmovny a žádali o legislativní nouzi.

A teď pozor. Garanční výbor sněmovny dokázal jen schválit časové omezení zákona, ale jinak ho doporučil se všemi neústavnostmi sněmovně ke schválení. Teď byla situace ve sněmovně taková, tehdy při tom, toho 25. ledna. Poslanci dali do systému čtyři pozměňovací návrhy. Jeden dal pan poslanec z SPD Hrnčíř na zamítnutí, další dali dva poslanci ANO, pan poslanec Ryba na nějaký detail v pravomocích ministerstva obrany a ministerstva vnitra, pan poslanec Vondrák z ANO, aby hejtmani měli právo požádat o něco hygienu… A pak pan poslanec Gazdík, který tam ovšem nevlepil nic, co se týká přímo pandemického zákona jako takového, ale narval tam celý svůj zákon o mimořádném ředitelském volnu v domnění, že tento pandemický zákon bude schválen dříve než zákon o mimořádném volnu, říkal to tu i minule. Kam tím směřuji? Kdyby nezasáhl Okamura o ten týden, ve sněmovně by byl projednán ten zákon ve znění, co přišel od pana náměstka JUDr. Radka Policara s tou jedinou změnou, že by byla omezena časovost. Jinak tam vlastně nic nebylo. Byly by schváleny ty drobnosti od poslanců ANO a to by bylo všechno. Kdyby nedošlo k týdennímu posunu a kdyby do toho nemohli zasáhnout především kolegové z OSD s těmi pozměňováky, o kterých jsem mluvil. Uvádím to zde proto, abych oponoval svému ctěnému kolegovi Jirsovi, který dle Novinek uvedl doslova toto: Sám mám k tomu zákonu výhrady a osobně doufám, že nebude potřeba, ale je to projekt vládní koalice a odmítnout by ho nebylo fér vůči vládě. Já vím, že se nemá říkat kdyby, ale tady řeknu to kdyby, protože jsem si jist, myslím, že to uznáte prakticky všichni, že by to tak bylo, kdyby nezasáhlo veto Okamury, který odložil schvalování ve sněmovně o týden, měli jsme teď v Senátu legislativní zmetek náměstka Policara v plné parádě, vládou schválený a sněmovnou posvěcený, jen s tím časovým omezením. Byla by tu stejná masírka. Je to projekt vládní koalice a nebylo by to fér vůči vládě. Kdyby tě, Tomáši, kterého tě teď nevidím, ostatní poslechli, vstoupil by právní zmetek náměstka Policara v plné parádě v platnost. Tam, milý Tomáši, vede slepá stranická oddanost a odložení kritického rozumu.

Ale my jsme senátoři a jsme povinni pracovat nejen jako ústavní, ale také zákonodárná pojistka. Jak jsem říkal, již zásluhou týdenního odkladu se podařilo především zásluhou senátorů za ODS řadu zmetků ze zákona odstranit, ale zdaleka ne všechno. My jsme jako senátoři povinni podrobit to, co nakonec do Senátu přišlo, kritické analýze jako pojistka demokracie. Pokud bychom to neudělali, ztrácí naše existence smysl.

Nebo to řeknu ještě ze širšího hlediska… Následující zamyšlení platí obecně. Jakákoli podoba se současnou situací je čistě náhodná. Obecně platí, že každá vláda si ze své podstaty přeje, aby se její návrhy zákonů schválily. Ve sněmovně je to u většinové koalice zpravidla jen formalita. Nepamatuji si, že by kdy vládní poslanci smetli vládní návrh zákona. Pak přichází na řadu Senát. Platí obecně, že Senát nemá ráda vláda a vládní poslanci. Naopak ho miluje sněmovní opozice, protože v Senátu chtějí senátoři rozhodovat dle svého nejlepšího svědomí a vědomí, tak, jak s něčím nesouhlasí, chtějí návrhy došlé ze sněmovny vracet či zamítat. Pokud je politické složení Senátu opačné než ve sněmovně, obecně platí, že je to OK. Senát vrátí, Senát je zpravidla přehlasován, zákon platí. Ale i tehdy vláda brblá, pokud se i její menšinoví senátoři vzbouří a hlasují dle svého svědomí a vědomí pro vratku. Vzpomeňte jen, jak se premiér Andrej Babiš zřekl našich poslanců za ANO jen za to, že si dovolili hlasovat dle svého svědomí a vědomí. Viz citace z médií: Babiš dává ruce pryč od svých senátorů, byli náš další personální omyl, prohlásil.

Úplně jiná situace obecně nastává, pokud je senátorská většina stejného politického zabarvení jako vláda a sněmovna. Tehdy je každá vratka předem brána jako nepřípustná a u problémových zákonů jsou vládní senátoři do slova a do písmene masírováni ze všech stran, aby hlasovali jako vláda a sněmovna. Samozřejmě pokud jsou senátoři stejného právního názoru jako vláda a sněmovna, je naprosto v pořádku a má to tak být, pokud tak hlasují. Ale pokud nejsou, je takový nájezd na páteře senátorů kontraproduktivní. Buď se senátoři zlomí a je v Senátu schválen právní paskvil, nebo se nezlomí a pak jsou mezi ně a vládu stavěny nesmyslné barikády, jako by byli proti sobě. V obou případech se ztrácí vzájemná důvěra a přirozený respekt. Přitom pokud by vláda nechala v klidu konat senátory v jejich práci, mohla by se tak vláda ochránit, aby pod jejím vládnutím nevznikl právní zmetek. Pokud totiž dojde i za této situace k vrácení zákona do sněmovny, je opravdu velká šance, že vratka nebude přehlasována, protože je velká šance, že se i vládní poslanci nad návrhy svých kolegů senátorů zamyslí, zda náhodou nemají pravdu. Pak podle toho i hlasují.

Konec obecného hlášení. Jakákoli podoba se současnou situací byla čistě náhodná.

V průběhu hlasování, schvalování ve sněmovně vyšlo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8 Ao 2/2022, které zrušilo opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 29. prosince, tedy již za ministra Válka, který zakazoval neočkovaným vstup do restaurací, hudebních, tanečních, herních klubů, diskoték a tak dále. Ze soudního rozhodnutí jasně plyne, že vůči neočkovaným byla porušena ústavní práva. Za tohoto stavu jsem byl osobním svědkem skutečně otřesného projevu pana ministra, který namísto hluboké omluvy za neústavní segregaci neočkovaných začal neočkovaným vyhrožovat, že si s nimi poradí po novele pandemického zákona.

Já teď rozeberu ten pohled na dvě sféry, pohled do minulosti a pohled do budoucnosti. Do minulosti. Soud prostě rozhodl, že neexistuje právní oprávnění pro diskriminaci neočkovaných. V případě vlády, kde je pan ministr Válek, od 29. prosince. Bylo to její rozhodnutí. Ale ono to navazuje i na rozhodnutí, co udělal předtím ministr Vojtěch, za vlády premiéra Babiše. Nikdo si nenašel čas a úctu k těm několika milionům lidí, kteří byli diskriminovaní, aby se jim hluboce omluvil, hluboce až k zemi. Přátelé, uvědomujete si, co ten soud vlastně řekl? Soud řekl, že několika milionům lidí se upírala základní práva, jako vstup do restaurací a podobných nějakých zařízení. Vždyť to je děsné. To je neskutečné! Od druhé světové války tady nic nebylo. Ani disidentům nebyl zakazován vstup do restaurací a podobně. Nikomu. Tady to bylo a nikoho z vlády, současné i minulé, ani nenapadne, aby se omluvil, natož hluboce. Ale protože se i já jako zákonodárce činím zodpovědným za to, jaké jsou zákony v našem státu, a právní předpisy, přestože jsem s tím sám nemohl nic udělat, alespoň já se hluboce omlouvám. Já, Michael Canov, se omlouvám hluboce všem vám, několika milionům svých spoluobčanů, za to, že jste byli tak neuvěřitelně diskriminováni a segregováni po nějakou dobu týdnů a měsíců. Je to ostuda právního státu, ostuda demokracie.

A teď se podívám do budoucnosti. Pan ministr Válek se chlubil v tom projevu, že si poradí s neočkovanými, až bude schválena ta změna, že je na to potřeba. Budu citovat z rozhodnutí soudu: Podle čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR každý občan může činit, co není zákonem zakázáno. Nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Shodné s čl. 2 odst. 3 listiny. Bod 81 rozhodnutí toho Ústavního soudu: Nejvyšší správní soud přisvědčuje navrhovatelce, mimochodem zastupoval ji právník Zdeněk Koudelka, toho určitě znáte, to byl taky kandidát neúspěšný do Ústavního soudu, jinak velmi úspěšný právník, ve všech těchto nařízeních, že nelze nutit občany k očkování proti onemocnění covid-19 tím, že neočkované osoby odpůrce v mimořádném opatření vyloučí z možnosti provádět určité činnosti a využívat služby, které za normálního běhu věcí spadají do rámce běžného života. Tím se totiž z dobrovolného očkování stává nepřímo, skrze smíšený správní akt, očkování povinné, neboť osobám neočkovaným nezbývá nic jiného než se nechat naočkovat. Pokud chtějí běžně žít… Osoby nelze vyloučit z provádění činnosti a využívání služeb regulovaných mimořádným opatřením jen z toho důvodu, že nepodstoupily dobrovolné očkování. Dokud není stanovena očkovací povinnost, je na každém, aby se sám rozhodl, zda se nechá naočkovat či nikoli.

Ani podle toho nového opatření mi není jasné, jak by se to mohlo neočkovaným zakázat, protože pokud nebude povinné očkování, tak to prostě nelze. Jinak co se týká povinného očkování, já bych pro něj byl za dvou podmínek – za a) že ty vakcíny budou už finální, uznané definitivně, za b) že budou speciálně zacíleny na ten vir, který tu řádí, na tu variantu, to znamená v tomto případě na omikron. Pak bych byl pro, od určité věkové skupiny.

A nyní, já už jsem říkal, že kdyby ministr Válek nevstoupil do situace s tou nešťastnou novelou pandemického zákona, stal by se asi nejpopulárnějším možná člověkem v této republice. On ale tím, co udělal, že to předložil, navíc ve zmetkové formě, která šla z vlády do sněmovny, se postaral o to, že lidé jsou v ulicích, že se bouří a podobně. Ale pozor, zdůrazňuji, to zdaleka nejsou lidé, kteří jsou nebo kteří by byli v minulosti kdy voliči pana Okamury, příp. některých těchto dalších stran. Tam je spousta našich voličů! Vím to z vlastní zkušenosti. Píšou zoufalé emaily, oslovení, telefony a podobně. Jsou zoufalí z toho, co se stalo.

Víte, on není, já vím, že není, ale kdyby byl pan ministr Vlastimil Válek tajným agentem Okamury, odvedl by skvělou práci. Já kdybych byl, jako že nejsem, Tomiem Okamurou, udělil bych mu nejvyšší vyznamenání od SPD, neboť tolik práce pro něj neudělal letos nikdo, možná za několik posledních let, jako právě ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Sice nevědomě, sice z dobré vůle, on to celé podělal, s prominutím, ale udělal to.

Jsem v závěru. Dle mého právního názoru novela zákona o pandemické pohotovosti i po úpravách v Poslanecké sněmovně obsahuje neústavní a nezákonné ustanovení a byla projednána v Poslanecké sněmovně nezákonným způsobem, v rozporu s ústavou a Listinou základních práv a svobod. Tudíž ji dle svého ústavního slibu senátora, zachovávat ústavy a zákony, jsem povinen odmítnout. Na úplný závěr doplňuji, že ještě teď, když bude chtít pan ministr, může schválit do konce února, dát schválit pandemický zákon v původním, dosavadním znění, prodloužený jenom o dva měsíce.

Děkuji za pozornost.

V pátek 18. června 2022  Sněmovna veto Senátu přehlasovala,