Na středu 8. března 2018 byla na Pražský hrad na 14 hodin svolána první společná schůze obou komor Parlamentu České republiky s jediným bodem programu: Inaugurace prezidenta České republiky pana Miloše Zemana.
Chtěl jsem si sám pro sebe co nejvíce zachytit tento vysoce slavnostní akt a tak jsem byl již od pravého poledne na Hradčanském náměstí, kde jsem pozoroval a poslouchal skupinky příznivců i odpůrců nově zvoleného pana prezidenta včetně donesených transparentů a pozoroval pochodující jednotky armády včetně Hradní stráže. Po 13. hodině jsem již dorazil do velkolepého Vladislavského sálu, kde člověk jen pozoroval poslední přípravy a diskutoval s kolegy. Senátoři byli posazeni zcela dopředu vlevo, poslanci vpravo a to v pořadí dle velikosti svých klubů, Jelikož je senátorů podstatně méně a klub Starostů je třetí největší, seděl jsem již ve čtvrté (z celkových cca 80) řadě za vdovou po prezidentu Václavu Havlovi a prezidentem Václavem Klausem s chotí.
Atmosféra byla vysoce slavnostní a když po složení slibu do státní hymny zaznívaly čestné salvy z děl, bylo to velmi působivé a důstojné.
Poté přišel inaugurační projev pana prezidenta. Bohužel, třikrát bohužel, jsem v tak mimořádnou chvíli, jakou je projev inaugurační, ve skutečnosti žádný takovýto slavnostní projev vůbec nezaznamenal. Pan prezident své vystoupení nevěnoval vážnému zamyšlení nad minulostí, přítomností a budoucností České republiky. Nevěnoval se úvahám nad rolí i osudem své země ve světě okolo nás. Nevyužil unikátnost okamžiku, aby připomněl sté výročí vzniku Československa, aby připomněl mnohé z toho, čímž si naše vlast musela projít. Namísto toho jsem registroval jen a jen zcela zbytečné, nevhodné a nechutné útoky a vyřizování si osobních účtů. Škoda, velká škoda, pro mě tento projev zcela znehodnotil celou inauguraci a já jsem po jejím skončení s ulehčením Hrad opustil.